ORCA Spring Cup 2008

Vše vypuklo v sobotu ráno něco po půl deváte, kdy se šel poprvé celý mančaft. Zavzpomínal na herní taktiku a mohl jít do toho.

Sestava byla předem daná Bele - Jeník, Štěpik, OTIT - Luca, Miki, Mauti a Monja.
První tým, který nám stál v cestě byl Air Force Karlovice. S tím to mužstvem jsme ještě v naší historii neprohráli i přesto jsme je nemohli podcenit. Karlovice hrají již dlouho spolu a dokonce mají narozdíl od nás možnost společně trénovat. Přesně v 9:00 pískl pan rozhodčí Milan "FAJKI" Fajkus do píšťalky a mohlo se začít. V úvodu šlo vidět, že ani jeden tým nehce udělat chybu, ovšem k naší smůle šli dovedení právě hosté. Na 2:0 zvyšovali v přesilovce, když chvíli předtím OTIT dal kosu útočícímu hráči (možná se to dá i nazvat tak, že ho přejel, jak rozjetý kombajn). Na JZD šlo vidět, že se teprve sehrávají. Karlovice hrály v klidu a čekaly na rychlé breaky. Čestný úspěch domácích zařídil OTIT a snížil na konečných 1:4.

Po tomto zápase si svolal kouč Miki své svěřence k sobě. Takhle rozzuřeného jsem ho ještě neviděl. Potkat ho v noci, zakousnu se do stromu a dělám suchou větev... :)
Pak se šel celým tým Drobjenas pozdravit s věrným fanklubem, kde nechyběly, jak je zvykem, sličné krásky i hooligans v podobě Roži a Janise..

Do druhého zápasu jsme vstupovali s jasným cílem zvítězit a porazit družstvo Junior Team. Už od začátku se ukázala zkušenost a přehled. Podařilo se nám pětkrát vsítit branku a našemu soupeři jsme povolili vstřelit branku pouze jednou. Celý zápas jsme měli jasně podkontrolou. Do předu nás hnala i skvěle hrající kapitánka Luca, kterou šlo jen těžce zastavit.

Další soupeř na nás šel s názvem Fencers Havířov, tyto hráče znal Miki velmi dobře, ne jednou proti nim nastoupil jako hráč krnovské Orcy. Nabuzení z předešlého zápasu jsem do hráčů Havířova vlétli, ale obrana odolala. Pak se zjevilo smrtící rčení "nedáš dostaneš". Třemi slepenými brankami nás soupeř zaskočil. Než jsme se rozkoukali už na tabuli svítilo 5:0. A řekněme si upřímně, že s tím výsledkem by měly co dělat i mistrovské Střešovice :) I přesto se ukázala vůle po vítězství a hlavně odhodlání nezklamat své věrné fanoušky. Mohutným finišem jsme snižili na 5:3 a to když Monja a Mauti lítaly po hřišti, jak trykomyši. Před brankou Fencers to bylo hodně přehuštěno. Podle tlačenice to vypadalo, že na některé hráče přišlo jaro. I přes tento tlak se však Havířovu už náskok podařil udržet.

Poslední týmem a zároveň favorit celé skupiny, který na nás čekal v základní skupině byl celek Baggers Rymařov. Karty byly rozdány pokud jsme chtěli uchovat naději na postup do play off, museli jsme vyhrát.

Všichni jsme věděli, že musíme hrát zodpovědně se zajištěnou obranou. Kdo neviděl neuvěří, než byste řekli "káštánci", vedli jsme už 4:0. A hráli jsme s přehledem, jako Finstta v nejlepší éře. Skvělým výkonem nás podržla brankářka Bele. Konečný stav 6:2 a vynikající atmosféra fanoušků hovořila za vše. Teď už zbývalo doufat, že Rýmařov prohraje s dosud neporaženými Karlovicemi a postup byl náš. Žel bohu se tak nestalo. Karlovice prohrály 1:2 a odsoudily nás do play down. Bože to si nám neměl dělat 10 dní sa nemodlím :)

První hrací den byl za námi a večer nás čekalo setkání s ostatními účastníky tohoto velmi vydařeného turnaje. Vše se odhrálo v bistru u Halfarů, které bylo zaplněno do posledního místa a bistro hlásilo vyprodáno. O skvělou atmosféru se starali hráči Drobjenas, Havířova a zejména Karlovic, kteří dovedli i Petra Čecha a Tomáše Kabrleho. :) Nejde opomenout také Alyjena, který rozjížděl zelené vlny.

Druhý den jsme se opět sešli před stejnou halou.
První soupeř byl opavský klub Budiž. S tímto týmem jsem hráli opatrně a se zajištěnou obranou výsledek skončil 2:1, díky dvěma brankám Štěpika a "Vrtulníka" Mikiho.

Dalším týmem byl S.K. P.E.M.A. Junior. Tento mladý tým nás zaskočil svým nasazením a neustálým rotovaním. Nezbývalo nám než si zpívat: "zastavte kolotoč, len žádnu paniku" a z toho už nebylo úniku :) Přesnou střelbou nám uštědřil prohru 5:2. V tomto zápase si s námi podala ruka bída s nouzi.

Ve třetím zápase jsme se po druhé v tomto dnu potkali s celkem Budiž. Zápas lze nazvat exibicí z našeho pohledu. Hosté hráli totiž takovou tužku, že by se i v Koh-i-nooru divili. Konečný stav zněl 8:2 pro Drobjenas.

V posledním zápase jsme chtěli oplatit hračům P.E.M.Y. prohru z předešlého zápasu. Tomu odpovídala i divácká kulisa. Ovšem po pár minutách bylo skore 1:2 v náš neprospěch a když OTIT musel zatáhnout za záchranou brzdu a byl nařízen nájezd. V tu chvíllí by si Drobjenas už asi nikdo navsadil. Nehledě k tomu, že se opavskému celku podařilo z nájezdu zvýšit na 3:1. Nebyli bysme JZD, kdyby jsme ještě nezatli zuby do palubovky a snižili v závěru na 2:3. A pak to přišlo. Byla asi půlminuta do konce utkání, když OTIT zahrál tělem ve snaze získat míček, za které by se nemusel stydět ani Radek Duda. Opavský hráč neudržel nervy a oplácel krosčekem dozad. OTIT zůstal ledově klidným. I díky tomu jsme mohli hrát přesilovku. Miki se ukázal jako zkušený kouč a vzal time out, aby uklidnil hru a zároveň odvolal Bele z branky. A naskytla se nám šance hrát 4 na 2. První šanci na vyrovnání měl Jenik ale, ten se ne a ne trefit. Co tomu asi říká budoucí manželka Andrea :) Boží mlýny však melou pomalu, ale jistě. Po ose Jenik, Štěpik, Miki se dostal míček až k OTITOVI a ten dvě sekundy před koncem utkání vymetl snad všechny pavouky z pravého horního rohu. A pak, že neexistuje spravedlnost. V té chvíli jsme si vzpomněl na Roberta Zárubu s jeho památnou větu z Nagana: "Takhle pálí Guma" :)

Po zápase proběhala děkovačka všem fanouškům a povinné foto i s celým realizačním týmem.

Shrnutí turnaje je následovné 4 výhry, 1 remíza a 3 prohry s celkovým skóre 30:22. A samozřejmně zážitek na který nikdy nezapomenem :)

co říct závěrem? Napadá mě: "Co je štěstí? Muška jenom zlatá"... tak snad jich do zimy pochytáme co nejvíc :) A titul je náš...

by OTIT